Tibetský teriér

Charakteristika a popis plemene

Tibetský teriér pochází ze Střechy světa – Tibetu, který je položen v nadmořské výšce 3500 – 5000 metrů. V tomto extrémním klimatu, kde se střídá dlouhá, krutá zima a krátké teplé léto, jsou lidé i zvířata dobře přizpůsobeni těmto podmínkám a také tak i náš tibeťan.
Tibetský teriér nemá s teriéry nic společného. Tímto názvem byl pojmenován až Angličany, kterým svými vlastnostmi a vzrůstem nejvíce připomínal toto plemeno. Ve své domovině jsou dlouhosrstí psi všeobecně nazýváni jako "" apso"", a protože tibeťan je původem řazen mezi ovčácké psy, měl by jeho správný název znít Tibet Apso.
Pro náročný život a práci v Tibetu byl dokonale přizpůsoben. Je středně velký, 35 – 42 cm v kohoutku vysoký, fenky jsou o něco menší. Celé tělo má pružné, kvadratické s krátkým hřbetem a pokryté dlouhou srstí včetně hlavy, kde mu přepadává přes oči a tím je chrání proti přírodním živlům a slunci. Jeho končetiny jsou zaúhleny a díky tomu má tibeťan elegantní a pružný pohyb, výborné skokanské a šplhací schopnosti a jeho typické široké tlapky mu umožňují bezpečný pohyb jak v hlubokém sněhu, tak v písku. Ocas používá jako kormidlo nebo ho nosí stočený nad hřbetem kde mu chrání ledviny. Nejzajímavější je jeho dlouhá srst, která je suchá, má samočisticí schopnost – proto prakticky postrádá typický psí pach, líná do své spodní vrstvy, takže nemáte problémy s chlupy po bytě a oblečení jako u některých jiných plemen. Při pravidelné základní údržbě není jeho srst žádným problémem.
Tibetský teriér je mimořádně veselý, milý, živý a čilý společenský pes, který se hodí do rodiny i pro samotáře, do domků se zahradou, ale i do městských bytů, jestliže mu zajistíte dostatečný pravidelný pohyb. Lásku oplácí láskou. Je výborný hlídač a každého vetřelce patřičně ohlásí a stáhne se do ústraní. Není agresivní a k cizím lidem bývá nedůvěřivý a zdrženlivý. I když je otužilý a vydrží celé hodiny venku ve volném prostoru, nemůže být držen v kotci bez následného styku s rodinou, jejíž musí být součástí. Bez tohoto kontaktu velmi strádá a trpí. Vydrží celé hodiny čekat na svého pána až přijde z práce domů, ale pak má velikou radost z jeho blízkosti a dává to patřičně najevo.
Život v Tibetu ho naučil samostatnému rozhodování, a proto nad každým vaším příkazem bude chvilku přemýšlet. Nikdy nebude loutkou podléhající výcvikovému drilu, ale při správné výchově a důsledném vysvětlení svých přání vás poslechne. V Tibetu nazývali tohoto psa malý člověk – což vše vysvětluje.
Jeho výborné povahové a fyzické vlastnosti ho učinily velmi oblíbeným, populárním a rozšířeným společníkem lidí v Německu, Velké Británii, Francii, Švédsku a ostatních severských zemích, ale také v USA. U nás patří mezi méně obvyklá plemena, ale jeho popularita stále úspěšně stoupá.

Použití a uplatnění plemene

Když jsme se rozhodovali jakého pejska si pořídíme tak přání celé rodiny znělo – nesmí být velký ani malý, nesmí být pasivní, ale inteligentní a veselý, musí mít rád děti, nesmí být cítit jako ostatní psi, srst musí mít měkkou,ale nesmí být chlupy po bytě, musí být dobrý hlídač, ale ne agresivní, aby nebyl přešlechtěný, ale takový normální a kdyby byl černobílý bylo by to nejlepší. Shrnuto – láskyplný společník.
Psa s takovými vlastnostmi jsme našli v tibetském teriérovi. Je to společenský pes, který je nepřehlédnutelný díky své bohaté srsti, která může být různě zabarvena, černou počínaje a bílou konče v různých kombinacích. Dále díky svému ladnému pohybu a běžeckým, šplhacím a skákacím schopnostem poznáte tibeťáka na první pohled. Jestliže mu patřičně vysvětlíme proč má nosit míček zpět pánečkovi, nebo jiné hry a najde v tom zalíbení, je to neúnavný společník při aktivitách jak venku, tak v bytě. Je veselý a hravý s věčně dobrou náladou. V Tibetu ho nazývají ""Slunečným psem"".

Historický vývoj plemene

Shrnout historii tohoto plemene do několika vět je velmi těžké. Co víme zcela určitě je, že po tisíciletí tito malí psi byli svými majiteli, nomádskými pastevci a chovateli dobytka ceněni jako průvodci jejich stád, díky svým schopnostem a vlastnostem. Při putování nákladních karavan ustavičně tibetští teriéři pobízeli zvířata kousáním do nohou a přitom stále hlídali své okolí proti vetřelcům, které ohlašovali. V noci spali ve sněhu a hlídali náklad. Tibeťané, kteří žili kočovnicky ve stanech a putovali po velkých plochách, chválili jejich hlídací schopnosti, které tvořily společně s tibetskou dogou dokonalý výstražný a obranný systém. Mnozí psi byli v létě ostříháni a z jejich hřejivé srsti tkány oděvy. Tibeťan se vzdal při hladovění a bídě raději všeho, ale ne svého psa, protože ten byl pro něho nejcennějším majetkem. Pastevci při svých poutích zásobovali kláštery. Abychom pochopili další vývoj, musíme si zjednodušeně vysvětlit vztah mezi buddhismem, psem a Tibeťany. Jeden z principů buddhismu je znovuzrození. Přiměřeně svému chování v současném životě určuje člověk v jakém těle bude v příštím životě jeho duše pobývat. Ve psech vidí Tibeťané tedy nositele znovuzrozené lidské duše. Proto jsou psi sice velmi respektováni, ale ne vůbec ctěni jako světci. Za erbovní zvíře Tibetu se označuje sněžný lev – "" ssengge"". Nejedná se zde asi o pravého lva, ten se v Tibetu nikdy nevyskytoval, ale o tajemné zvířecí postavy. Přesto dalajláma, od roku 1578 duševní, od roku 1642 také politická hlava státu Tibet, chová podle tradice ve svém kotci bílé tibetské teriéry jako "" ssengge"". A vrátíme se zpět k pastevcům a klášterům, kde podle zpráv lámů si kláštery braly od pastevců a chovatelů dobytka menší štěňata z vrhů, hlavně bíle a zlatě zbarvené jako "" Přinášející štěstí"" a "" Dar holdu"". Největší exempláře štěňat narozených v klášterech zase dávali mniši pastevcům. V klášterech tak docházelo k vědomému, systematickému chovu tibetských teriérů. Při návštěvách duchovních hodnostářů si mezi sebou jednotlivé psy darovali, a dále je pak používali k vlastnímu chovu. Temné období pro Tibet a tibetského teriéra nastalo po obsazení Čínou v roce 1949 a zejména za tzv. čínské kulturní revoluce v 60.létech. Přes devadesát procent klášterů bylo srovnáno se zemí. Zrušením klášterů skončil systematický chov čistokrevných psů v Tibetu a jejich následným vyvražděním na příkaz Mao-Ce-Tunga, protože jsou škodliví a ujídají lidem potravu, skončil úplně.

Tibetští teriéři v Československu a České republice

Chov v tehdy ještě Československu začali manželé Karelovi z Golčova Jeníkova tím, že přivezli dvě feny – Punn von Geigenbühel z Rakouska a Ma-Do-Meh Etawa ze západního Německa, které byly zapsány v plemenné knize roku 1972. Pro chov potřebovali samozřejmě i psa – Sjellebros Dykhor, který byl dovezen z Dánska. Etawa měla na našem území jen jeden vrh a putovala dál do Maďarska. Zakládajícím párem chovu v naší republice se tak stali Sjellebros Dykhor a Punn von Geigenbühel, kteří měli spolu v letech 1974 – 1981 osm vrhů. Bohužel, železná opona tehdy až do roku 1990 znemožňovala aktivní a kvalitní rozšíření chovné základny tak, jak by si tehdejší chovatelé přáli. Přes všechny problémy se podařilo obětavým chovatelům chov úspěšně rozvíjet až do roku 1990. V roce 1990 vznikl první samostatný český klub Tibetan Terrier Club ČR ( TTC CZ). Pro kvalitní chov je třeba velmi bedlivě sledovat zdravotní stav zvířat a provádět preventivní systematickou kontrolu dědičných onemocnění, běžně se vyskytujících téměř u všech plemen psů. TTC jako první v republice zavedl povinné vyšetření chovných jedinců na dysplasii kyčelních kloubů a tím si získal mezinárodní renomé. Daleko dříve než naše republika, vstoupili do velké Evropské rodiny chovní tibetští teriéři TTC CZ a začali si získávat uznání v celé Evropě.

Evropské dějiny chovu

Evropský chov vznikl vlastně jako dárek. Když v roce 1922 anglická lékařka Dr. Agnes R.H. Greigrová v indickém městě Cawnpore odoperovala Tibeťanku z bohaté rodiny, z vděčnosti jako dar od této pacientky dostala štěně z vrhu tibetské teriérky Lily – bílozlatou fenku Bunti. Tato fenka byla zakladatelkou evropského chovu tibetských teriérů. V roce 1924 a 1925 přivedla na svět své dva první vrhy. V roce 1927 odjíždí Dr. Greigrová na desetiměsíční dovolenou do Anglie a po návratu získává další dva psy – bílého Thoombaye z chovu tibetského lámy Buddimana a černou fenu Gyantse of Lamleh. Of Lamleh – je jméno chovatelské stanice Dr. Griegrové, ale zároveň současně označení dnes nejstarší linie tibetských teriérů. V roce 1931 dostal tibeťan definitivně své pojmenování tibetského teriéra. V roce 1939 byly z Velké Británie do Německa importovány paní Erice Bruns z Berlína dvě feny, již nakryté. Jedna z nich Zosmi, se stala zakladatelkou staré německé linie. V období války bylo potřeba velké lásky a nadšení chovatelů pro udržení chovu jak v Německu, tak ve Velké Británii. V roce 1956 získává od Dr. Griegové Alice Murphy ze Spojených států štěně z Lamlech –linie a na jaře 1957 odchovala první vrh. Paní Murphy chovala tibetské teriéry na americkém kontinentě až do své smrti v roce 1976 a našla mnoho pokračovatelů.

Během minulého století vzniklo několik chovných linií a mezi chovateli ( což je normální, jsme jen lidé) vznikají názorové spory, která chovná linie je nejvíce vhodná pro další křížení. Vzhledem k tradici je tábor chovatelů v současné době rozdělen na ""Lamleh"" a ""Nelamleh."" . Nejdůležitější by mělo být, chovat typické, geneticky zdravé tibeťany s dobrou povahou.

z časopisu Planeta zvířat

Více informací naleznete na stránkách klubu TT.